Terapie online Tulsia

Konstruktivní agrese zůstává v rámci osobních hranic člověka, při překročení těchto hranic se agrese stává destruktivní. Hranice je dána osobními fyzickými a sociálními faktory, osobní normou, citovou vyzrálostí na základě zkušeností. Podle interakční teorie je agrese výsledkem faktorů osobních a faktorů působících z prostředí.

Služba často reaguje na autentický hněv trestem nebo odmítnutím. Odmítnutí je pak internalizováno jako zákaz. Závěr pak bude: „agresivní impulsy (nevyjádřené nespokojenosti) jsou nebezpečné a nemají právo na existenci“, a nevyjádřený tlak narůstá. Ego začíná fungovat jako svěrací kazajka, která neponechává dostatek místa pro rozvoj zdravé „duševní agrese“, tedy vyjádření nespokojenosti. Hněv je tak přetvářen do obskurní, cizí síly, která ze strachu z exploze a destrukce zůstává pod prahem vědomí. Velké množství psychofyzických problémů, jako jsou stesky, úzkosti, obavy, depresivní příznaky, odosobnění, sebepoškozování, souvisí s touto neschopností jedince regulovat a vyjadřovat svou nespokojenost. Často člověk ve stresových situacích přichází do styku se svým prastarým hněvem a jeho vyjádřením prostřednictvím fyzické síly, často nekontrolované a dosud považované za neohraničitelnou, nebezpečně výbušnou, a proto děsivou.

Agresivita (vznětlivost) je jedna ze dvou základních sil v přírodě a to síla destruktivní, odstředivá. Podle této teorie lze hněv analyzovat z hlediska komunikace – co chce klient prostřednictvím svého chování sdělit. Jedná se o aktivní stresovou reakci (útok/útěk), při které se zvedá životní a tělová energie. Vyzývavé chování jsou ovládány vegetativní nervovou soustavou a jedná se o jednu větev reakcí na stres. Je nutné se zmínit o sympatiku a parasympatiku a jejich vlivu na naše chování.

Reakce sympatiku je aktivní a parasympatiku pasivní. Jedná se o fáze kruhu, tedy po aktivní fázi přichází pasivní a opačně, jen často nevíme kdy, proto bychom touto procesu měli pomoci.

Aktivní reakce je reakcí – Útok nebo Útěk. V této fázi se rozšiřují zornice, zvyšuje tep a zrychluje dech, prsty, uši jsou teplé. Jedná se o pohyb zevnitř ven, Odstředivá síla. Agrese. Mánie. Exploze. Rozpínání. Vysoký tlak. Nejhorší je takovou energii potlačovat či utlumovat.

Pasivní reakce je reakcí – Zamrznutí, ztuhnutí. V této fázi se zužují zornice, snižuje tep a zpomaluje dech, prsty a uši jsou studené. Jedná se o pohyb zvenku dovnitř, Dostředivá síla. Deprese. Imploze. Stahování se, smršťování. Nízký tlak. Nejhorší je nevšímat si této energie a nedat ji čas...

Vyzývavé chování je aktivní reakcí. Jedná se o pocit ohrožení, „boj o život“. Prevencí může být aktivní vybíjení energie hlasem, fyzická aktivita spojená s námahou, tedy „zapotit se“. A hlavně možnost vyjadřovat svou nespokojenost a být slyšen. Často bývá vyzývavé chování ovlivněno některými substancemi. A bohužel musíme říci, že utlumovací prostředky vedou naopak k dlouhodobému nárůstu agrese v zařízení. Podle chování se dá odhadnout, která reakce převažuje. Neznamená, že když člověk nebouchne nyní, že nebouchne za dveřmi či za hodinu. Právě vyzývavé chování, agrese a autoagrese může být i následnou fází pasivní reakcí, jde – li o nezpracovanou či nepřijatou událost jako je trauma. Pak můžeme mluvit o agresi či autoagresi na první pohled bezdůvodné či náhlé. V těchto případech nemusí jít ani o zřejmou souvislost, aktivní část cyklu se může projevit až za delší časový úsek (třeba i 20 let). Hlavní podmínkou je bezpečnější prostředí než bylo v době událostí traumatu, pak lze projevit otevřenou aktivní reakci. A tak nikdy nemůžeme přesně říci, co bylo a bude spouštěčem výbuchu našich klientů i nás samých. Každopádně některé zdroje můžeme ovlivnit a vypouštět energii postupně a s menší razancí. Hlavní příčinou jsou vždy „démoni minulosti“ a samozřejmě neurobiologické nastavení našeho organismu. Démony minulosti jsou deficity v potřebách, traumata, které značně ovlivňují nastavení organismu a jeho obranného systému. Oboje rozhoduje o našem nastavení, o naší vztahovačnosti, o síle Ega. Všechny ostatní příčiny jsou jen spouštěcí mechanismy.

Možné příčiny vyzývavého chování:

NUDA a navíc podpořená ranými zkušenostmi. Pokud se člověk nudí, přijde si neužitečný a „zlobí“ a navíc pokud mu kdokoli v minulosti bránil se adekvátně projevit, což přidává na destruktivitě. A říká si o limit, tedy o hru, která může limitovat destruktivní sílu. Škodolibost a ničení (destrukce) je jednodušší a pohodlnější než tvoření (kreativita), pokud jde o většinovou zkušenost. Samozřejmě jako sympatikus je následován parasympatikem, tak je kreativita předcházena destruktivitou. Pocit ohrožení nám otvírá cestu k příchodu hněvu jako obrana/ochrana před nebezpečím, což může být cokoli, co převyšuje naši schopnost se přizpůsobit a zvládnout zatížení. Významným činitelem nudy a vyzývavého chování je neusměrněná přemíra energie. Dokážeme-li najít s klientem či s kolegy způsob, jak vybít tuto energii nebo ji přeměnit do tvořivé síly, můžeme mluvit o zdravém zvládání agrese.

Václav Matuška - terapeut